Jdi na obsah Jdi na menu
 


Základy výchovy

2. 11. 2007
Já vím je to těžkě vždy ale snad vám těch ,,pár" rad pomůžeZáklady výchovy Venčení, krmení, pravidelnost Předpokládám že první den i noc máte za sebou. Takže se můžeme v klidu zaměřit na dny budoucí a následující. Už od začátku musíme svému pejskovi vysvětlovat, co se v našem světě smí a co je naopak zakázané a nežádoucí. Výchova psa se podobá výchově dítěte a musím říct že opravdu platí že "pes je obrazem svého pána". A my všichni si určitě přejeme, aby právě ten náš pes byl vychovaným a příjemným společníkem po celý život. Štěňátko prožilo první den v našem novém domově. My se ze začátku zaměříme na několik důležitých věcí. 1) venčení - u psa, který je venku tyto starosti majitelům odpadají. Takže tohle platí hlavně pro psi domácí tzv. byťáky. Je mnoho způsobů jak naučit štěňátko čistotě. Můj osvědčený způsob - velmi jednoduché. Malé štěně většinou do třech až čtyřech měsíců většinu dne prospí. Stačí když si pohlídáme dobu, kdy se štěňátko probudí. Většinou hned po probuzení má potřebu se jít vyvenčit. Takže až uvidíme, že se mrňousek probouzí, rychle ho chytíme a vyběhneme s ním ven. Venku se štěně pravděpodobně vyvenčí. A my při každé loužičce venku musíme jásat. Naše kapsa musí být vždy připravená takovou nádheru odměnit. Pokud tento způsob budete poctivě dodržovat, chápavě štěně tuhle metodu pochopí velmi rychle. A až venku udělá loužičku, ihned si poběží pro pamlsek. Abychom mu vysvětlili že odměna bude jenom venku, musíme mu doma vysvětlit že tam je to špatně. Takže když udělá svoji potřebu doma, ihned musí následovat trest. Samozřejmě žádné násilnosti - stačí když budeme mluvit zvýšeným hlasem a naoko se budeme zlobit. Prcek rychle začne rozlišovat co bylo dobře a co špatně. Na nás však je, abychom opravdu nelenošili a snažili se s prckem chodit ven opravdu poctivě. Dost často se setkávám s otázkou, jak často se musí malé štěně venčit a kdy se naučí čistotě. To všechno je opravdu individuální, nedá se napsat žádný přesný časový rozpis. Pejsek není robot, ani hračka na klíček. Dle mých zkušeností by se doba mezi venčením u 2-3 měsíčního štěněte měla pohybovat kolem 2-3 hodin. Některá štěňata vše pochopí rychle a jsou schopni opravdu za chvíli dělat nám radost a venčit se jen venku. Naopak jsou štěňátka která se to odnaučují třeba do půl roku, i déle. Záleží hodně na nás na majitelích, jak poctivě jim tuto metodu budeme vštěpovat. Je trošičku problém u pejsků, jejichž majitelé jsou před den v práci. Tam se bohužel metoda pravidelného venčení dá praktikovat až když je některý člen domácnosti přítomen. Takže tam nám nezbývá než do prostoru ve kterém je štěňátko přes den umístěné, zkusit položit buď alespoň novinový papír, nebo si vyrobit něco jako jsou kočičí záchodky. A musíme doufat, že prcek si sám vybere co je pro něj lepší a příjemnější. Za loužičky za které štěně nemůže, bychom jej neměli trestat. Slovní pokárání tam samozřejmě patří, ale opravdu jenom naoko. Je spousta a spousta dalších metod a rad. Každý má zkušenosti s něčím jiným. Jsou zastánci metody že pejskovi položíte v místě kde bydlí novinový papír, na který naučí chodit. A vy mu časem novinový papír odebíráte, nakonec zůstane jenom na jednom místě, které čase přesouváte ke dveřím. Mě se tato metoda nikdy neosvědčila. Pejskovi je většinou velmi nepříjemné když se má venčit na místo, které zase tolik nesaje vlhkost a dopadá to tak, že pejsek stojí packama v mokru. Což se mu vůbec ale vůbec nelíbí. Co se mi naopak docela zamlouvalo jedna rada od paní, která radila právě něco jako kočičí záchůdek. Hned jak se do něj štěňátko naučilo chodit, posouvala záchůdek pořád dál a dál, až došla na balkón. Časem záchůdek zrušila a hned jak pejsek zamířil k balkónu, věděla, že se potřebuje vyvenčit, takže již nebyl problém, vyběhnout s ním včas ven. 2) krmení - malé štěně krmíme dle pokynů chovatele 3-4x denně po malých dávkách. Pro většinu lidí, kteří mají dlouhou pracovní dobu, přichází v úvahu krmení 3x denně. Doba krmení by měla být každý den přibližně stejná. Štěně bychom měli krmit vyvenčené a po procházce. Při krmení bychom měli být důslední. Štěně by nemělo dostávat pamlsky od stolu. Vždy si odměříme denní dávku, kterou rozdělíme na zhruba 3 díly. Štěněti dáme misku, oslovujeme jej přitom jménem. V té chvíli nás totiž štěně nejvíce vnímá a proto si na jméno rychle zvykne. Někteří již při krmení mohou začínat s nácvikem štěkání na povel podobněji popsáno na stránce výcvik. Vždycky by mělo platit, že pokud štěně nemá o misku zájem a nezbaští svoje krmení do cca 5 minut, měli bychom mu misku odebrat. Další dávku dostane až v následující pravidelné době. To znamená že pokud krmíme ráno a v poledne, jestliže pes ráno žrádlo nezbaští, dostane další až v poledne. Jedině tak dosáhneme toho, že nám pes bude baštit vždy bez problémů. Někteří pejsci jsou v tomto směru velmi vynalézaví. Pokud dostávají jenom granule a ten den jim například někdo podstrčí od stolu jinou dobrůtku, postaví si hlavu že granule nechtějí, že chtějí to, co má páníček. Nikdy nesmíme ustoupit i za cenu toho že pejsek nebude den baštit, hlady neumře a příště se na svou misku bez váhání vrhne. Pravidelné krmení je velmi důležité a osvědčí se nám nejen při výcviku, ale také při dovolené apod. 3) pravidelnost - já vím, že to teď možná zní trošku divně, ale ano opravdu je řeč o pravidelném režimu. Spousta z vás se bude divit, když řeknu že psi mají v sobě opravdu načasovné hodiny a tak se dá jejich schopnosti velmi dobře využít. Pravidelnost je v psím životě velmi důležitá a pokud budete dodržovat určité postupy, ulehčí vám to spoustu věcí, ať už se to týká právě venčení, nebo krmení. Nejenom psí profesionálové, kteří se věnují nějakému psímu sportu, mají svůj den i tréninky přesně naplánované. Takže doporučuji - dle vašich možnosti přesně si rozvrhnout, jak se budeme pejskovi věnovat. Samozřejmě postup se mění s věkem pejska. Štěňátko jako takové venčíme a krmíme častěji, než dospělého psa. Ale pokud budeme některé věci dělat pravidelně a v návaznosti na sebe, pejsek si na ně zvykne a ubydou nám starosti. Například pokud po vycházce následuje krmení, pejsek už sám se domů těší, protože ví, že dostane nabaštit a v tu chvíli kdy se obracíme k domovu, ho ani nenapadne nám utíkat někam jinam. A pokud máme pravidelnou dobu, kdy chodíme pejska vyvenčit, dokáže si na to velmi rychle zvyknout a ubývají starosti s nežádoucími loužičkami. Přerušení nežádoucí činnosti – povel „FUJ“ Tento povel je ve výchově psa velmi důležitý a patří zcela bezpochyby k těm základním povelům. Výborně se nám hodí nejenom v situacích kdy štěně sbírá kdejaký papírek, také ho využijeme při kárání za loužičky, rozkousané boty, skákání na návštěvu apod. Zkrátka a dobře tento povel se nám hodí celý život. Je to zkrácené vysvětlení a upozornění na to, že pes dělá něco, co se nám nelíbí a co dělat nesmí. Jakmile se u nás štěně rozkouká a zabydlí, je načase s povelem "fuj" začít. Pokud vidíme, že štěně dělá něco co nemá, například ochutnává hlínu v našich květináčích, okamžitě mu dáme zřetelný a káravý povel "fuj", případně přijdeme ke štěněti a lehce ho plácneme po zadečku. V chytrých knížkách dost často píšou, že štěně by se nemělo trestat rukou psovoda, nýbrž přeloženými novinami apod. z vlastní zkušenosti vím, že pokud při trestání používáme rozum a děláme jej s mírou, působí spíše plácnutí rukou, než novinami. Jestliže se štěně opět vrátí ke květináči a pokračuje v tom, co začalo, opět použijeme povel "fuj", pokud na něj štěně nereaguje, opět štěně plácneme. Ihned po pokárání se jej ale snažíme vždy zaměstnat nějakou jinou činností, tak aby na špatný vjem zapomnělo. Povel "fuj" používáme vždy se spojením s nežádoucí činností štěněte. Nikdy nesmíme svému štěněti dovolit něco, za co jsme ho předtím kárali. Když se nám nechce potřetí štěně kárat za rozházený květináč a mávneme nad tím rukou, všechno zkazíme a příště až zase budeme štěně za tuto činnost trestat, nebude chápat proč se tak děje. Vždyt předtím jste mu to dovolili ?! tak proč se teď páníček tak zlobí ? Buďme důslední, nikoliv krutí. Jedině důsledností dokážeme ve výchově psa zázraky. Trestání psa Již od počátku se snažíme štěně vychovávat tak, abychom ho museli trestat co nejméně. Trest nikdy není pro štěně dobrý a vždycky určitým způsobem nabourává vztah mezi psem a člověkem. Občas však musíme svému psu vysvětlit, kdo je vůdcem smečky, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům. Proto se snažíme štěněti vštípit co nejvíce, když je malé. V pozdějším věku již těžko budete se psem bojovat. Pokud vás nebude odmalička uznávat jako vůdce smečky, těžko to vysvětlíte například tříletému rotvajlerovi, který je proti vaší cca 60 kg váze v přesile. Osvědčilo se mi, než používat na malé štěně zbytečné násilí a hrubou sílu, již zmiňované plácnutí po zadečku. Je to takové malé upozornění, že může být od svého pána potrestáno. Na některá štěňata toto ale neplatí, proto se používá stará osvědčená metoda. Pokud štěně provede něco, co se nám nelíbí, používáme povel "fuj" a zvedneme ho za volnou kůži za krkem do vzduchu, případně s ním jemně zatřeseme. Nebojte se, neublížíte mu, každé štěně má fůru volné kůže, za kterou lze chytit. Připadá vám to hloupé ? Je to stará osvědčená metoda, kterou jsme my lidé odkoukali od psích matek. Psí máma trestá svá štěňata zrovna tak. Vezme štěně do huby, zvedne ho a zatřese s ním. Pro štěně je toto více než pokořující. Pokud to udělá páníček, štěně si vzpomene na své dětství a okamžitě ví, že je to trest. Je to lepší, než se štěnětem hrubě zacházet, navíc tento způsob trestu zvládnou i páníčkové, kteří jiné fyzické tresty odsuzují. Ještě jednou však zdůrazňuji, že trestání musí být vždy po rozumové úvaze psovoda a mělo by být vždy ihned v návaznosti na nežádoucí činnost. Nemůžete štěně trestat za rozkousané boty, pokud jej u nich nechytíte. Takové štěně už dávno na nějaké boty zapomnělo a vaším trestem je velmi zmateno. Takže zde platí - všeho s mírou. Vůdce smečky aneb kdo bude v rodině vládnout Každý pes i ten nejhodnější jednou zkusí, zda by velení ve smečce nemohl vzít na sebe. Jednou se mu prostě znelíbí přestat poslouchat své páníčky a vyzkouší, zda by to nešlo obráceně. Začíná to u maličkostí, které nezkušený pejskař ihned neprokoukne. Proto je dobré této situaci předcházet a pokusit se již odmalička štěněti vštípit, že musí poslouchat své páníčky a jeho pozice ve smečce je poslouchací, nikoliv rozkazovací. Odebírání oblíbené hračky - štěně má odmalička tendenci všechny své hračky si sbírat pro sebe a hlídat je před nežádoucím nepřítelem, případně před celou rodinou. Nejednou se stalo, že pes pokousal svého pána jen proto, že si bránil svou hračku. Nebylo to tím, že by pes byl zlý, důsledkem je nesprávná výchova a nesprávné postavení psa ve smečce, v tomto případě na vedoucí pozici. Již odmalička si musí štěně nechat sebrat od páníčka jakýkoliv předmět. Hodí se to také v případě, že pes vezme do huby něco, co by mu mohlo ublížit, elektrický kabel, sklo apod. Páníček by měl již od útlého věku štěněte kdykoliv odebrat štěněti hračku. Můžeme to zkoušet při hrách. Je dobré, pomoci si zde povelem "dej". Štěněti je většinou velmi jednoduché hračku vzít, proto jakmile mu ji páníček odebírá, dává povel "dej". Pokud má štěně tendenci vrčet či dokonce kousat, je na místě okamžitý povel "fuj". Žádný pes se nesmí dovolit vrčet na svého pána. Když štěněti hračku vezmeme, ihned mu ji vracíme a chválíme jej. Takto to praktikujeme skoro denně, nejlepší je, aby si pes zvykl na celou rodinu. Musí vědět, že každý z rodiny mu může cokoliv vzít. Sahání do misky se žrádlem - důvody i postup je obdobný jako při odebírání hračky. V případě že štěně žere, páníček přijde a sáhne mu do misky. Jakmile štěně jen malinko zavrčí, okamžitě musí následovat povel "fuj". Česání psa, prohlížení uší, zubů - i v tomto případě je velmi důležité začínat od štěněte. Štěně by si prakticky mělo od páníčka nechat líbit cokoliv. Prohlížení zubů se nám posléze vyplatí i na výstavě, ostatní věci například u veterináře. Toto všechno jsou zdánlivě maličkosti. Avšak tyto maličkosti jsou pro bezproblémové soužití psa s člověkem velmi důležité. Pes se odmalička učí, nechat si líbit všechno od své smečky, podřazuje se a zároveň získává důvěru ke své rodině. Pes a děti Toto je v současné době velmi ožehavé téma. Dost často se setkávám s dotazy, zda si může rodina s malým dítětem pořídit jako dalšího příslušníka rodiny štěňátko, zda to nebude pro dítě nebezpečné a naopak. Zda si rodina, která má doma pejska, si může pořídit novorozeně a jestli vše doma bude v pořádku. Moje odpověď zní ano v obou případech. Většinou mají psi děti rádi a považují je za příslušníka smečky, jen je potřeba dodržet několik velmi důležitých zásad. Předně nesmíme nikdy zapomínat na to, že pes je především zvíře a proto je třeba jej tak v každém případě tak brát. Zásada číslo jedna - nikdy nenechávejte své dítě se psem o samotě. Oba by vždy měli mít u sebe dozor jednoho z dospělých. I ten sebehodnější pejsek se občas může "rozčílit" pokud s ním bude dítě zacházet jako s panenkou. Někteří psi si nechají od dětí líbit všechno, od tahání za uši, po oblékání, převalování se po nich apod. ale vždycky je třeba míti na paměti, že jednou se může stát, že pejskovi dojde trpělivost a bude si chtít vaše robátko trochu vychovat. Proto jste zde, aby jste zakročili. Zásada číslo dvě - už odmalička musíte svým dětem vysvětlit, co smí a co nesmí. Je velmi důležité dítě upozornit na to, že pejsek se nesmí tahat za uši, nesmí se mu šlapat na pacinku apod. Dítě musí pochopit, že pes je živý tvor, nikoliv jeho hračka. Zásada číslo tři - vysvětlete pejskovi, že dítě je členem rodiny a i když ho nemusí poslouchat, musí jej alespoň trochu respektovat. Tahání dítěte za nohavice a kousání do obličeje je "fuj" a pejsek musí být za každý takový náznak potrestán. Zásada číslo čtyři - vštěpujte svým dětem, že cizí pejsci se nehladí ani se s nimi nesmí mazlit, pokud se předem nezeptají majitele. Bylo již dost případů, kdy se špatně vychované dítě v parku rozběhlo k nic netušícímu německému ovčákovi, ridgebackovi apod. a pes se bránil kousnutím, neboť nebyl na styk s cizí osobou připraven. Vždy byla chyba na straně rodičů dítěte a pověsti pejsků toto opravdu neprospívá. Na závěr bych snad ještě chtěla dodat - milujte své psy a děti stejně, projevujte jim stejnou lásku a ani jednoho od sebe neodstrkujte kvůli druhému. Přejdete tak projevům žárlivosti obou stran. Pokud se vám podaří spřátelení dítěte a psa, věřte že na světě neexistuje lepšího a oddanějšího tvora, který by vám vaše dítě dokázal pohlídat lépe. Navíc vztah dítěte se zvířetem je velmi důležitý. Ne nadarmo se říká "má rád zvířata, má rád lidi". Vykázání psa „NA MÍSTO“ Možná vám v této chvíli tento povel připadá až moc drsný a říkáte si, proč bychom měli pejska posílat někam na místo, když jsme rádi, že je s námi. Omyl vážení. Tento povel se bude hodit v soužití s pejskem docela často. Nejenom když hospodyňka bude doma leštit podlahy a nebude chtít aby ji v tom pejsek pomáhal otiskáváním tlapek, také se vám bude hodit v případě, že pejsek něco provede a vy jej budete chtít potrestat. Teď by mi asi žádný pejsek nepoděkoval, ale věřte, že ignorace funguje spolehlivě nejenom jako trest pro manžely či manželky, ale také pro naše čtyřnohé členy rodiny. Nejlepší recept na potrestání pejska mimo vytahání za kůži, je jeho vyslání na místo a to, že si ho celá rodina nebude chvilinku všímat. Pejsani jsou v tomto směru velmi vnímaví a máte vidět ten pohled, když naši malou potvoru vyšleme na místo s následným nevšímáním si. Obzvlášť když na stole je něco moc voňavého a dobrého a my přitom schválně labužnicky mlaskáme ..... Psí holka nás zpraží takovým pohledem, že by se za něj nemusel stydět profesionální vrahoun. Toto na pejsky opravdu platí a je to pro ně veliký, veliký trest. Otázka zní, jak to pejska naučit ? Velmi jednoduše. Tento povel můžete trénovat již malé štěně. Stačí vzít do ruky nějakou tu dobrotu, tak aby ji pejsan samozřejmě viděl, postavit se k pelíšku a vyslovit povel "místo". Následně tam tu dobrou hodit. Pejsan skáče do pelíšku a je odměněn. Takto to stačí opakovat několikrát denně. Později už pejsek pochopí, že jakmile hupsne do pelíšku, čeká tam na něj dobrota. Pro prodlužování doby pejska v pelíšku, můžeme použít povel "zůstaň". Samozřejmě odměna musí být veliká a dostatečná. To, že tento povel budeme později s oblibou používat jako naši výhodu, pejsek naštěstí zatím netuší. Samozřejmě že se dá povel "místo" využít i jinak. Například když pejskovi dáme něco dobrého například kostičku a nechceme aby nám s ní pejsek cestoval po kuchyni. Co si budeme povídat - důvod pro využití tohoto povelu, se vždycky najde. Pes a návštěva – skákání psa na lidi Určitě každý z nás, má nějakého toho příbuzného či kamaráda, který pejsky zrovna nemusí. Je pravda, že zapřísáhlí pejskaři jich zase tolik nemají, ale přece jenom. Jsou prostě mezi námi lidé, kteří nejsou nadšeni naším novým čtyřnohým přítelem, zvláště když má 60 kilo, spoustu chlupů a ještě k tomu v létě slintá. Bohužel, i s těmito lidmi musíme občas vycházet, zejména pokud se jedná o tchýni, nebo o kontrolu z finančního úřadu, návštěvu ředitele školy apod. Většina správně socializovaných pejsků každou novou návštěvu vřele vítá a mezi dveřmi dává bouřlivě najevo "jak jsou hodní, že se na mě přišli podívat", ti drzejší se snaží všem návštěvníkům ihned prošacovat kapsy "co kdyby se tam našel nějaký ten piškotek". Otázka je co s tím ? Jak předcházet katastrofám v podobě přišpendlené návštěvy na první zeď ve vašem bytě ? V případě že někdo zazvoní, nepouštíme štěně jako první ke dveřím. Spíše jej necháme zavřené v jiné místnosti a jdeme otevřít sami. Ihned mezi dveřmi požádáme návštěvu aby stěně nehladila a nemazlila se s ním, krmení pamlsky v žádném případě nepovolujeme. Spíše požádáme návštěvu o nevšímání si vašeho pejska alespoň po dobu, než se usadí v obývacím pokoji. Štěňátko pustíme do místnosti kde je návštěva a při každém sebemenším náznaku obtěžování návštěvy jej okřikneme povelem "fuj". Stejně tak se chováme i k lidem, které potkáváme na vycházkách. Štěně nenecháváme hladit od kolemjdoucích na potkání. Pokud je náš pejsek přece jenom velkým milovníkem lidí a má tendenci na lidi skákat i venku, požádáme přátele, aby nám s tím pomohli. Domluvíme si jako-by náhodné potkání v parku. Jakmile pejsek přiběhne k lidem a zkouší na ně naskočit, ihned jej okřiknou povelem "fuj" a lehce mu nastaví koleno, tak aby se pejsek malinko uhodil. Tuto metodu je potřeba nacvičovat velmi opatrně s mírou, tak abychom do budoucna nedocílili toho, že se pejsek bude cizích lidí bát. Pokud pejsek přestane na známe skákat, pochválí jej a mohou se k němu ohnout aby štěně pohladili. Dokud pejsek má tendenci na lidi naskakovat, v parku jej vodíme pouze na vodítku nikoliv na volno. Přivykání na obojek a vodítko Přivykání štěně na obojek začínáme ihned poté, co se u nás zabydlí. Ze začátku si můžeme pomoci něčím méně těžkým, než je klasický obojek, například šňůrkou, nebo mašličkou. Ve chvíli kdy si se štěnětem hrajeme, nenápadně mu uvážeme šňůrku kolem krku - samozřejmě opatrně, tak aby se při případném zatáhnutí za ni, neuškrtilo. Hra pokračuje, štěně se musíme snažit zabavit, tak aby nemělo tendenci zbavovat se podivné věci na krku. Jakmile se přece jenom snaží "to divné" z krku sundat, mírně jej pokáráme povelem "fuj" a zaměstnáme jej další hrou. Dobu po kterou má štěně na krku šňůrku, postupně prodlužujeme. Později přecházíme na obojek. Ze začátku je určite dobré, použít klasický kožený obojek, na řetízkový nebo stahovací přecházíme až později, s přihlédnutím na plemeno, které jsme si zvolili. Poté, co štěně bez problému snáší obojek, přecházíme na vodítko. Také zde je dobré, ze začátku uvázat na obojek něco lehčího, než je klasické vodítko, například delší provázek. Stále se snažíme, zabavit štěňátko hračkou. Při přechodu na vodítko, je dobré využít jej při procházce venku. Štěně vnímá venku mnoho nových zajímavých věcí, takže zde mu vodítko nebude tolik vadit. Některým pejskům stačí dát vodítko jednou a bez problémů si zvyknou, někteří potřebují trošičku delší žvýkací dobu. Vyjímkou nejsou ani rošťáci, kteří při prvním zatáhnutí za vodítko, dokážou ztropit takový tanec, že se sbíhají sousedi z okolních domů a jsou schopni vás udat za týrání zvířete. Prostě každý pes je jiný. Ze začátku by mělo platit, že směr vycházky budete dirigovat mírným tahem za vodítko, v případě že se pejsek bude vzpírat, může vám pomoci jako úplata pamlsek. Později již musíte nekompromisně určovat směr vycházky vy. Jsou i tací výtečníci, kteří se prostě zablokují a nejdou. Rozplácnou se vám na silnici a teď si páníčku poraď. I v této situaci si musíte zachovat image vůdce smečky, takže moje rada zní: "nekompromisně pokračujte v cestě", i kdyby jste svého hafana měli pár metrů táhnout po zemi. Nebojte, o asfalt se neodře a uvidíte, že po chvíli si dá přece jenom říci. Chce to neustoupit. I v tomto případě musíte vyhrát, jinak se může stát, že na vycházky bude vodit pejsek vás, nikoliv vy jeho. Uf...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Blood Urge - Taylor & Francis Online

(AprelaVase, 8. 10. 2018 9:27)

Torsion bras de quelqu'un est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre determination bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-generique-en-pharmacie-prix/

Record blood load (hypertension)

(AFedoorieste, 30. 7. 2018 18:16)

Pression arterielle est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque age votre coeur bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-prix-au-senegal/

výchova

(sei, 11. 11. 2015 13:19)

Dobrý den, lze naučit poslouchat kavalíra v 5 letech aby šlapal jako hodinky ??

otázka

(Katka, 22. 11. 2010 20:46)

Moc hezký článek, chci si pořídit kavalíra, ale momentálně nemám stálou práci, chodím na brigády a až si najdu práci, bojím se, že by štěně nevydrželo doma samo kolem těch 8-9 hodin. Jak to dělají lidé, kteří chodí do práce? Je to vůbec možné? Žiji sama.